Konec!
Už nestiskneš moje dlaně,
já musím jít někam dál.
Netvař se tak polekaně,
vždyť si mě dobře znal!
Musel si přeci vědět,
že dlouho spolu nebudem.
už nelze do mých očí hledět,
už na mě čeká jiná "zem."
Není tu místo pro naší lásku,
ani pro mě už ne
život mi visí na tenkém vlásku
jen vzpomínka po mě ti zůstane.
Moje průzračné slzy,
se mění v krev,
končí to brzy
a můj pláč mění se v řev.
Až v kostele zazní mi zvonec,
ty budeš vědět, že je už....................... konec!
Poslední
V mé dlani tvá ruka slabě se zachvěla
díváš se skrze mě, snad vidíš přicházet krásného anděla
Chvěji se zimou, srdce buší na poplach
už to není láskou, ta změnila se v strach
Držím tě v náručí, cítím tvůj dech
poslední výdech, teď marně čekám na nádech
Dívám se na nebe, nad námi hvězda přibyla
září víc než ostatní, jako právě by se zrodila
Zvedl se vítr, do noci zpívá žalozpěv
šustění křídel, dotyk tvých polibků ve vlasech
Tisknu se k tobě, bojím se otočit
však vím že jsi to ty, slíbíls že přijdeš se rozloučit
Zavírám oči, obloha příliš mě děsila
krví z mých rukou doruda se zbarvila
Cítím jen lásku, ne strach, ne zlost
držím Tě za ruku, mlčky prosím Boha o milost
Zdá se být těžké sám život svůj ukončit
však není nic lehčího, když už nemáš pro co žít
Sbohem a šáteček
Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všechno má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapesníku siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám.
Sbohem a kdybychom si neřekli už vice
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka.
A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv
Sbohem a bylo-li to všecko naposledy
tím hůř mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
Všechno je jak včera
Nemám poraněnou duši,
nepláču, tak jak se sluší,
a nepřišel jsem o vůli.
Nehodlám mít další řeči,
nestojím o něčí péči,
neválím se v posteli.
Neptám se proč se to stalo,
nepovím, jak mě to vzalo,
a zítřků se nebojím,
Nestojím o něčí lítost,
ani nechci žádnou milost,
smutek se ke mě nehodí.
Nezatínám svoje pěsti,
nepodléhám větru dešti,
nejsem duše nestálá.
Nechce se mi hledat jinde,
nechci čekat, až co přijde,
a láska... ta mi zůstala.
Ve znamení ledňáčka
Ještě spodnička a tkanice,
a také proutí březové,
sčesat vlasy, jsem lazebnice,
a kůži mám barvy medové.
Jmenuji se Zuzana,
a za chvilku přijde král,
smím mluvit, když jsem tázána,
a plním vše, co by si přál.
Nejprv si koupel poručí,
a pak mě zbaví tkanice,
stáhne mě do náručí,
a vezme mě do ložnice.
Jmenuji se Zuzana,
a patřím svému panovníku,
k rozkoši jsem přizvána,
u největšího z nevěrníků.
K ránu vstane, odejde,
na truhle zlato zanechá,
chvíli se bez mě obejde,
pak zas do lázní přispěchá.
Jmenuji se Zuzana,
nejsem mu sama, žaluji,
jsem prý žena prodejná,
ale jen já ..... jej miluji.
Probodly mě Tvoje oči
Probodly mě Tvoje oči,
jak se to jen mohlo stát,
srdce náhle prudce skočí,
najednou zas chci mít rád.
Probodly mě Tvoje oči
copak se mi bude zdát,
jak se s námi nebe točí,
jak tě budu objímat.
Probodly mě Tvoje oči,
a hned potom dlouhý pád,
do snění i do náručí,
jednou, dvakrát, tisíckrát.
Dědeček a babička
D: Babko na dvojku to přepni,
fotbal dávaj dneska.
B: Dědku radši si už lehni,
bude romantika hezká
D: Nemluv radši pivo dones,
vyschlý sem jak suška.
B: Pěkně si sám pro něj dolez,
nejsem tvoje služka.
D: Jenže ty si moje žena,
tak mám nějaké výhody!
B: Jsem z tebe už rozčilená,
běž radši do hospody!
Smrt
Stojím před velkými vraty,
co pozlacené jsou
a jen bohovy hnáty
jsou vidinou mou.
Jó schody do nebe,
přede mnou se tyčí,
musím jít bez tebe,
mé srdce křičí.
Do rakve hřebík poslení,
zatloukám si právě,
tohle je věc nevšední,
být rozprášený v trávě.
čas
můj život právě končí
Před začátkem času,
Chlapec do kamene vytesal,
Že již nechce býti sám.
Před začátkem času,
Chlapec do kamene vyškrábal,
Že už nemůže milovat jen klam.
Ty vyšla dívka,
Překrásná jak sen,
Tma byla blízká,
On vyprostil ji ven,
On dívku zbožňoval,
Zbožňoval ji dost.
On dívku miloval,
Miloval ji moc.
On psal jí básně,
Jen tak z radosti.
On psal je krásně,
Ze zamilovanosti.
On kvůli ní moc trpěl,
Ona si toho nevšimla,
On už ničehož nechtěl,
Ona už ho nechtěla.
Chlapec miloval až moc,
Života sílu vyčerpal,
Pro chlapce přišla noc,
Chtěl, aby ho někdo miloval.
Když si vše přečetla,
Co do skály vytesal.
Všechno si hnedka vyčetla,
Vždyť on ji zbožňoval.
Když si všechno přečetla,
Co do skály vyškrábal,
Okamžitě se proklela,
Vždyť on jí miloval.
Když takto teskla,
Na kámen slza skanula,
Ta skála praskla.
Tu vyšlo světlo světa,
Začal čas,
Ona se ho lekla,
Chodí kolem nás,
Je to láska a její prokletí?
Dávat ji všem, dokud čas poletí…
BOLEST I.
V jednom sadu růže kvetly,
V srdci holubice vzhůru vzlétly,
Jako jeho bolest letěly pryč,
Vzaly s sebou od jeho srdce klíč.
Láska nikdy nebyla kýč,
Avšak bila jako kat a jeho bič.
Raněn touhou po tom, co nemohl mít,
Přestal se smát, přestal žít,
Už nechtěl a nemohl snít,
Začal křičet, do stěn bít,
Dokud jej nepohltil žal.
A vítr dál za něj křičel a vál.
Šachovnice
Jsem poslední černá
Mezi bílými soupeři,
Osudu věrná.
Však nikdo nevěří
Mé samotě.
I.:
Jsem černá věž,
Stojím na bílém poli,
Neutečeš, jen si běž!
Oni tě stejně skolí.
II.:
Nebo jsem podobna temnému chodci
Ne místě opačné barvy zas,
Jakou mám šanci proti bodci?
Selže mi srdce, pak i hlas.
III.:
V přestrojení koně, nejiného než vraníka,
Opět se vkrádám na cizí políčko,
Cítím jak život uniká,
Chybí jen málo, maličko.
IV.:
Dáma v barvě noci
Na místě kde převládá den,
Smrtelný mám pocit,
Němý poslední výkřik jen.
V.:
Jezdec jako sama hlubina,
Černý na bílém,
Žije a umírá,
Ušpiněn bahnem, jílem.
Jsem poslední černá
Mezi bílými soupeři,
Osudu nevěrná,
Avšak nikdo nevěří
Mé samotě.
VI.:
Tmavý král,
Na kontrastním poli,
Život si sám vzal,
Koruna padla, život silně bolí.
Podzimní
Listí zem zvolna pokrývá,
den horký, noc chladivá.
V dešti se deprese prochází
a lásky letní tiše odchází.
Kouř z komínů kolem se ovíjí,
síla slunce pomalu pomíjí.
Vrány, průvod hostů smutečních,
už houfují se na polích.
Rána jsou dlouhá a mrazivá,
brzo končí co pozdě začíná.
Mlha v údolí chladná i něžná,
jak krásná, panovačná kněžna.
Po vlasech rosa sklouzla níž,
třeseš se, zima je o krok blíž.
Pavučiny vzduch kolem zaplní,
osud léta zvolna se naplní.
(Mácha)
Svatba
(Mácha)
Oči se žalem orosí,
hroby v šeru tiché.
U vody šustí rákosí,
vzpomínky jsou liché.
Slunce rudě zazáří,
varhany dutě zní.
Snoubenci jdou k oltáři,
jak průvod pohřební.
Ženich rty bledé políbí,
venku vlk ovci zadáví.
Smrt nikomu nic neslíbí,
hosté připíjí na zdraví.
Místností vzdechy vášně zní,
na kůži krev zasychá.
Noc první, zároveň poslední.
vášeň zvolna vyprchá.
Leží tiše tvá milá,
pravda je prostá tak.
Nevěsta víla,
ženich vlkodlak.
Milovat
Milovat motýly, milovat vzduch,
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě, snít stále a věčně...
Miluju ...
Miluju, když se na mě díváš,
Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě ráda vídáš.
Miluju, když mě celé tělo hladíš,
Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.
Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.
Miluju Tě takovou, jaká jsi.
Ale proč teď tu se mnou nejsi ?